Activity

Když vejdeš do jídelny, kavárny nebo zasedací místnosti, tvůj pohled většinou nejdřív zamíří k oknu, ke zdi nebo do rohu. Místo u stolu hned vedle dveří zůstává jako poslední volba a často ho obsadí až ten, kdo přijde pozdě nebo komu je to jedno. Není to náhoda ani rozmar. Vychází to z řady drobných, ale velmi konkrétních vlivů, které si člověk uvědomí, až když si na takové židli skutečně sedne.

Prvním důvodem je neustálý pohyb a hluk. Dveře se otevírají a zavírají, někdo prochází kolem, proudí sem vzduch a s ním i zvuky z chodby. Pokud sedíš na tomto místě, jsi v centru dění, ale ne toho příjemného. mugiwara klid na rozhovor, hůř se soustředíš a podvědomě čekáš, kdo se objeví. Přidej si průvan, chlad od vchodu a občasné zakopnutí o tvou židli, když někdo prochází s plným talířem. Praktická rada zní: pokud si můžeš vybrat, ber si takové místo jen tehdy, když víš, že u stolu strávíš krátkou dobu. Když už na něm skončíš, posuň židli blíž ke stolu, ať nepřekážíš, a polož si věci tak, abys měl vše po ruce a nemusel vstávat při každém příchodu dalšího člověka.

Druhý důvod je psychologický. Místo u dveří působí jako okrajová pozice, ze které nemáš přehled o celé místnosti a často ani o tom, co se děje za tvými zády. Lidé mají přirozenou potřebu mít situaci pod kontrolou, a proto volí spíš místa s výhledem do prostoru nebo zády ke zdi. Navíc u dveří býváš ten, kdo jako první vstává, kdo pouští ostatní a kdo řeší, jestli se má zavřít. Tato neviditelná role ti bere pohodlí a někdy i pozornost ostatních. Jestli takové místo dostaneš přidělené, udělej si z něj výhodu: sedni si tak, abys viděl na příchozí, a ber to jako příležitost být vítacím bodem. Rozdávej úsměvy, nabízej pomoc s věcmi a nezůstávej sedět ztuhle. I z okrajové pozice se dá vytěžit víc, než se na první pohled zdá. Když si navíc předem řekneš, že u stolu u dveří strávíš jen určitý čas, přestane ti vadit, že není ideální.